Představení nové tváře Iron Claw CZ

Začátek roku je pro většinu z nás časem odevzdávání povolenek, pořizování nových a plánování nastávající sezony. K tomu již neodmyslitelně patří hodnocení  té uplynulé, vzpomínání na vyhrané a možná s malou slzou v oku i prohrané souboje. Rybářský řád nám v Čechách bohužel nepovoluje v tomto období vláčet, proto mnozí z vás berou do rukou pruty na jinou techniku a snaží se v tom mrazivém počasí přesvědčit alespoň nějakou čudlu, aby zahnali nejhorší abstinenční příznaky, které však plně zmizí až 16. června, kdy se voda opět otevře a každý z nás si bude moci ulovit vysněného dravce.

Osobně bych tento čas klidu a příprav rád využil a podělil se s vámi o svoje zážitky nejen z loňské sezony ale i těch předešlých.  Dostalo se mi té pocty, že jsem se mohl připojit do týmu Iron Claw a chtěl bych Vám dnes osvětlit, proč jsem se pro tuto značku rozhodl.

Jako většina malých kluků i já jsem trávil hodně času na chatě a v jejím okolí. Těsně před zahradou nám teče potok a tak nebylo překvapení, že jsem již ve 4 letech přišel za tátou s tím, že chci chytat ryby na háček.  Dostal jsem starý prut Lipno, k tomu naviják, brčko, háček a žížalu.  Dodnes si pamatuji, jak splávek líně plul po hladině do zatáčky, najednou poskočil, pak znovu a byl pryč. Dnes se musím smát, když si vzpomenu na to, jak mě třiceticentimetrový pstruh téměř stáhl z mostu. Ale byla to má první ryba, jež asi rozhodla o celém mém životě. V tu chvíli jsem ještě netušil, že se jednou stanu opravdovým rybářem, a že s rybami budu pracovat i v práci. V koutku mysli jsem to ale měl a pomalu se tento osud začínal naplňovat.

Propadl jsem stejné vášni, jako většina z vás. V každé volné chvíli, když sem byl na chatě, jsem stával s prutem u potoka a čekal na pstruhy, okouny a tlouště.  Čím starší jsem byl, tím víc mě zajímaly i jiné způsoby než jen chytání na žížalu, uvědomoval jsem si, že nemusím u vody jen čekat, ale mohu ryby aktivně hledat. A tak jsem začal vláčet. Zprvu na marmyšky, potom i na třpytky a woblery.

V té době jsme také s tátou začali jezdit na ryby na Sázavu, která skýtala mnohem větší možnosti než malý potůček u chaty. Nalovili jsme zde mnoho ryb, především kapry, cejny a podoustve, ale také candáty.

V deseti letech jsem si udělal svou vlastní povolenku a od té doby ze mě byl právoplatný rybář. Jezdil jsem hodně na Sázavu a k rybníku nedaleko od naší chaty. Trávil jsem tam každou volnou chvíli bez ohledu na počasí. Radoval jsem se z každé chycené ryby, a když náhodou občas přišel kapr nebo duhák, byl to téměř sváteční den.

Nemá smysl probírat rok za rokem mou rybářskou kariéru. Důležité je, že mě postupně přestávalo bavit jen sedět u prutů a chtěl jsem lovit aktivněji. Začalo to lovením na plavanou v proudech pod jezem.  Začal jsem i mnohem více vláčet.  Nikdy jsem moc neřešil značky, od kterých rybařinu kupuji. Jako dítě školou povinné sem řešil hlavně cenu.  Jak už to tak bývá, i já jsem si postupem času udělal u vody dost kamarádů a ti mě přivedli ke značce Saenger. Jak už sem psal výše, snažil jsem se lovit co nejaktivněji, takže sem v tu dobu už především vláčel a muškařil. Zpočátku jsem tuto značku bral jako jakoukoli jinou, která má dobré zboží za normální cenu. První co jsem si od této značky koupil, byl naviják a prut na moře. Byl sem však jejich kvalitou tak nadšený, že brzy následovaly i pruty na přívlač, feedery, pruty na sumce a k nim samozřejmě také navijáky.  Školní léta pominula a přišla léta vysokoškolská a s nimi i více peněz, a tak jsem si mohl pořídit věci, které jsem celé dětství chtěl, a uskutečnit plány, které jsem dlouho nosil v hlavě.

V loňském roce se mi pak podařilo splnit jeden z mých největších snů, a to strávit 5 měsíců v Norsku, kde jsem jen chodil, stopoval a chytal ryby. Ale o tom si povíme zase příště.

Tolik tedy k mé rybářské minulosti, teď už alespoň trochu víte, kdo jsem a kdo vám teď bude psát články a přidávat fotky. 

Chtěl bych Vám všem do sezony 2018 popřát spoustu krásných ryb a klidných dní u vody.

Petrův zdar !

David Roas Štrunc